Samozřejmě můžete žít bez psa, ale nestojí to za to...

Zveme vlkodavy, jejich majitele a příznivce a samozřejmě jsou vítáni i jiní pejskové. Doufáme, že nedojde k nějakým změnám nebo zákazům a uvidíme se. 10.10.2020 ve 12.00 hodin na parkovišti pod…
pondělí, 15 červen 2020 22:04

Procházka - Skryjská jezírka 2020

První nadační procházka roku 2020 se nesla v znamení dobré nálady a hlavně radosti, že jsme se po tak dlouhé době mohli konečně  setkat s přáteli a příznivci Nadačního fondu irsky vlkodav.…
Aktualizace 26.5.2020: - Děkujeme všem, kdo projevili zájem. Případ Grace je vyřešen a ona má nový domov. Grace je zdravá, temperamentní, 2,5 roku stará černá fenka. Nemá za sebou žádné špatné…
Je nám líto, že se obvyklé jarní akce fondu konat nebudou. Bohužel se nekonají ani objektivně důležitější a zásadnější akce, co se dá dělat. Věříme, že si to později vynahradíme.…
Dostali jsme poděkování za pomoc s nákladným  léčením vlkodavky. Kdo sleduje činnost fondu ví, že konkrétní pomoc běžně nezveřejňujeme. Když nás ale takto chovatelka Růženky oslovila, uděláme to rádi. Růžence přejeme…
Výtěžek je podporou irských vlkodavů v nouzi.
středa, 11 prosinec 2019 10:46

Předvánoční procházka 2019

7.prosince jsme se sešli na předvánoční procházce v Praze v Hostivařském lesoparku.
pondělí, 14 říjen 2019 20:36

Akce Adopťáček 2019

Přinášíme zprávu z nové akce, která možná založila tradici na další roky. Děkujeme všem, kdo se účastnili, podělili se o zážitky a představili i Nadační fond a vlkodavy jako plemeno.
středa, 02 říjen 2019 21:35

7. Habísův střapec

Letos jsme se sešli již po sedmé na neoficiálním coursingu, benefiční akci na podporu irských vlkodavů.
středa, 11 září 2019 21:28

Procházka na hrad Kašperk 2019

První sobotu v září jsme byli na Šumavě na hradě Kašperk.
Česká televize natáčela pro pořad Chcete mě? o Nadačním fondu Irský vlkodav při jarním víkendovém setkání v kempu na Rybárně. Jsme rádi, že televize projevila o pomoc vlkodavům a činnost fondu…
čtvrtek, 06 červen 2019 22:04

Jarní víkendové setkání 2019

Letos jsme přelomový víkend květen/červen strávili v pro nás novém kempu Na Rybárně v jižních Čechách.
neděle, 21 duben 2019 22:34

Procházka Divokou Šárkou – 2019

V dubnu jsme se už počtvrté sešli na procházce v Praze v Divoké Šárce.
O Bráškovi jsme už dlouho neslyšeli, bohužel jsme nedávno dostali smutnou zprávu.
pondělí, 25 březen 2019 22:24

Procházka nejen s vlkodavy – Beroun 2019

První jarní sobotu jsme se sešli na společné procházce podél Berounky.
Případ těchto tří vlkodavů je „uzavřen“.

Divoký mladý pejsek bez zkušeností, dychtivý poznat všechno na světě a všechno pro něj bylo nové.

V únoru 2019 jsme byli majitelem požádáni o přijetí fenky staré fenky, víc než 10 a půl roku.

V péči nadačního fondu strávila čtyři měsíce a jsme moc rádi, že jsme si mohli její společnost užít a zajistit pro ni všechno, co potřebovala.

Culík byl zlatý pejsek, bohužel byl. V lednu jsme se s ním museli rozloučit, bylo mu 9 a půl roku.

Bohužel jsme dostali smutnou zprávu i o Biškovi.

25.2.2019 - Je nám moc líto. Strávil v péči fondu něco málo přes rok a myslíme, že byl spokojený.

15.1.2019 - Matty je už více než čtvrt roku v novém domově.

15.1.2019 - Tak nakonec je z Čendy přece jen Toník a je moc fajn.

čtvrtek, 06 prosinec 2018 00:06

Předvánoční procházka 2018

1. prosince jsme se sešli na tradiční předvánoční procházce, tentokrát v Klánovicích.

V říjnu se na fond obrátili pozůstalí majitele tří vlkodavů.
Požádali, abychom psy převzali a postarali se o ně včetně následného hledání trvalého domova. Tak se do naší péče dostali Adam (necelé tři roky), Artuš (1 rok) a Cecilka, které v té době bylo už 11 let pryč. Majitel zemřel po dlouhé těžké nemoci, o psy se delší čas už nemohl starat a jeho partnerka se starala především o něj.

neděle, 28 říjen 2018 22:53

Podkrušnohorská procházka 2018

Byla to taková procházka „nad plán“, v Mostě u známého kostela.
úterý, 02 říjen 2018 23:23

Habísův střapec 2018

29.9.2018 proběhl již 6. ročník benefičního coursingu pro zábavu a užitek. Vše ve prospěch vlkodavů, kteří nemají štěstí a je potřeba jim pomoci.

11.9.2018 - Matty je hodný, nekonfliktní, 2,5 roku starý vlkodav. Není vhodný ke kočkám, které by pravděpodobně minimálně honil.

V srpnu 2018 jsme převzali necelé tři roky starou vlkodavku Sheenu. Její předchozí majitelka jí vykoupila, protože nechtěla, aby zůstávala Sheena v nevyhovujícím a nebezpečném prostředí, kdy majiteli nevadilo a nezabránil tomu, aby se nepohybovala volně po silnici. Nevěnoval jí prakticky žádnou pozornost. Věděla ale, že se si jí sama nechat nemůže, proto požádala fond o pomoc, převzetí Sheeny a hledání nového domova.

11.9.2018  Ford už má své páníčky a své doma. Jsme moc rádi. Jeho novým majitelům děkujeme a přejeme hezký společný život. Ford  chodí na procházky a užívá si normálního hezkého psího života.

25.8.2018 jsme se potkali u Kolína ;) Sešli jsme se u pomníku Velkého a Malého kolínského medvěda. Prošli jsme se kolem Labe, lesem a s přáteli a jejich pejsky poseděli…
Byli jsme na společné procházce v Lužné u Rakovníka. Tentokrát s námi a 22 vlkodavy bylo 8 jiných, v podstatě samých malých pejsků.

Pokud byste chtěli a mohli poskytnout Fordovi dobrý trvalý domov, ozvěte se, prosím ( podmínky adopce ).   Pro Forda by byl dobrý domov se zahrádkou.

29.5.2018 - Frodo už má nějaký čas domov, děkujeme.  Doufáme, že si všichni společně budou užívat hezký život a že Frodo bude dělat malým i velkým páníčkům radost.

úterý, 29 květen 2018 12:34

Jarní setkání 2018 – kemp Vltavín

Po delším čase jsme letos změnili místo pro jarní setkání a prožili prodloužený víkend v jihočeském kempu Vltavín. Máme radost, že přijelo opravdu hodně přátel. Nové tváře i „staří“ známí, vlkodavi…

Hledáme nový trvalý domov pro mladého vlkodava. Frodo neměl hezký start do života.  Ale je mladý, ještě mu není ani rok a půl, všechno dožene a bude dobrým společníkem.

úterý, 24 duben 2018 20:45

Procházka Divokou Šárkou 2018

Na první společnou akci v roce se vždycky těšíme a zřejmě nejen my, protože bývá hojně navštěvovaná. Už třetí rok jsme se sešli na procházce v Praze v Divoké Šárce.
Obávané, život ohrožující onemocnění především velkých a obřích plemen, o kterém stále nevíme dost.  Přesná příčina dosud není známá. Obecně se usuzuje na několik vlivů současně, onemocnění se tedy považuje…

V lednu 2018 jsme přijali mladou fenku Týnu. V rodině se náhle změnily poměry a majitelka nás požádala o její umístění do nového domova.

Na začátku roku 2018 jsme byli majitelkou požádání o převzetí a péči o téměř 9 let starého vlkodava. Sama měla psa dva roky a převzala ho z podmínek, které nejspíš nebyly ani vlídné a dobré ani po „věcné“ stránce. Svědčí o tom i minimálně problematické zápisy v očkovacím průkazu. Historii celého jeho života neznáme, to tak bývá, ale pěkného v ní asi mnoho nebylo.

V říjnu 2017 jsme přijali sedmiletého vlkodava  Kida. Dověděli jsme se o něm, když se jako ztracený a dostal  do útulku. Jak se ukázalo, již podruhé.

pondělí, 27 listopad 2017 22:11

Předvánoční procházka 2017

25. listopadu jsme se sešli na poslední letošní nadační akci v Praze v Prokopském údolí.

V srpnu 2017 nás požádala majitelka o převzetí 2,5 roku starého vlkodava. Robin je zdravý, milý a přátelský, ale bez zkušeností a divoký. Majitelka na něj neměla čas a později ani sílu. Robinovi chyběl pohyb i společnost. A tak potřeboval nového majitele, který ho všechno doučí a bude se mu věnovat. To se povedlo a tak po krátkém pobytu v péči fondu odešel ke zkušené vlkodavářce, která nedávno přišla o pejska. Psí společnost Robin také má, i když domácí dospělá a kastrovaná fenka je jiného plemene. Robin byl v poněkud blahobytné kondici, ale to se při častých procházkách jistě brzy upraví.

V červenci 2017 jsme převzali čtyřletého přátelského psa irského vlkodava. O lidskou společnost stál opravdu hodně a pro svojí veselou povahu dostal jméno Kašpar.

V době převzetí byl ve velmi špatné kondici. Vyhublý, s průjmem, řídkou nekvalitní srstí, defekty na kůži a spoustou zubního kamene. Začali jsme mu hledat nový domov, ale nespěchali jsme. Chtěli jsme Kašpara předat novým majitelům v lepším zdravotním stavu. Potřeboval nového majitele, který se mu bude věnovat a vynahradí mu předchozí období, kdy vyměnil několikrát působiště a kdy býval hodně sám. Samotu snášel špatně, ale jinak byl veselý a hravý jako štěně.

Průjem se podařilo zastavit poměrně brzy a postupně se Kašpar dostával do lepší kondice. O krmení měl stále prvořadý zájem, ale i dostatek pohybu byl důležitý. Jistotu nabíral ve společnosti dvou vyrovnaných fen, takže se přestal bát prudkých pohybů a ani při bouřce nepanikařil. Kamarádil se i s kocourem.

Nadační fond převzal do své péče šestiletou vlkodavku Betty. Vzhledem k tomu, že její případ nebyl jednoduchý, nehledali jsme pro ní nový domov, ale postarali jsme se o ní po dobu, kdy to bylo potřeba. V době, kdy jsme Betty přijali, měla průjem, který pravděpodobně podpořil i stress z odchytu a přesunu. Zabezpečili jsme jí vším potřebným včetně veterinární péče. Betty byla příjemná fenka, milá a byla ráda i ve společnosti dvou psů, kam jsme jí zařadili.  Po několika týdnech jsme Betty vrátili odchytové službě, odkud jsme jí přijali a doufáme, že se má dobře a je o ní postaráno.

V listopadu 2016 se na fond obrátila majitelka s prosbou o umístění jejího 3,5 roku starého vlkodava do nového domova. Změnila se jí životní situace a nemá možnost se o psa odpovídajícím způsobem starat. Ross žil v bytě, chodil na krátké procházky a byl hodně času sám a majitelka si pro něj přála lepší život. Řešení situace sice nespěchalo, ale také nebylo proč ho odkládat, takže jsme Rosse převzali do péče fondu. Byl to veselý, přátelský a společenský pes. Domov našel v rodině a dospělou kastrovanou vlkodavkou. Byla už v té době nemocná a tak Ross bohužel zůstal po krátkém čase sám. O to víc si užívá člověčí společnosti. Jezdí na nadační akce, je pořád veselý, hravý a má výjimečně rád vodu a to každou, tedy i louže ;). Vede hezký spokojený život a o to šlo.

V lednu 2016 nás požádala majitelka o umístění 5,5 roku staré vlkodavky do nového domova. Předcházelo tomu dlouhé rozhodování, Majda byla hodná, bezproblémová, ale bývala často a dlouho sama doma a majitelka by si pro ní přála lepší život, majitele, který by mohl Majdě věnovat víc času. Přijali jsme Majdu do péče fondu, kde si užila společnosti místních pejsků, pohrála i poležela a následně, po seznámení, odešla k rodině, kde už byla nadační Anežka. A tak měla o lidskou a psí společnost postaráno nepřetržitě. Jezdila na výlety, chodila na procházky a také na nadační akce. Vždy jsme jí rádi viděli a tak rozloučení s ní po roce a půl bylo pro všechny smutné.

V dubnu 2016 se na nás obrátili o pomoc s umístěním pětiletého vlkodava. Majitel odešel pracovat do zahraničí a na pejska nebyl čas. Býval na zahradě většinu času sám. Dověděli jsme se o něm ještě, že je lovec. To mu ztěžovalo možnost umístění do nového domova, i když zájemci byli, bohužel většina už měla malého pejska a nebo nevhodné podmínky. K lidem byl od začátku Teddy přátelský, o malé děti měl vysloveně zájem a s vlkodavkama, které si ho vzaly „na starost“, vyšel od začátku velmi dobře. Učil se co se smí a co se nesmí, ověřil si, že je možné běhat a hrát si, ale s malými psy to bylo opravdu nebezpečné. Teddu jsme vykastrovali a už zůstal s vlkodavími kamarádkami. Na oplátku je naučil stíhat za plotem cyklisty a větší auta. A taky Teddy spolehlivě hlídá. Na většině fotek se tváří zamračeně, ale Teddy je veselý a přátelský pes, jenom je někdy rozpačitý a neví jak se v nové situaci chovat.

Šesté narozeniny oslavil s návštěvou, která mu přinesla krabici piškotů. Rozdělil se s kamarády a všichni si to užili. Má sklony k tloustnutí a tak se to s těmi piškoty nesmí přehánět moc často.

Tedy byl zdravý pes, měl zažívací potíže, které se při pravidelné stravě upravily. Bohužel po čase se ale začal zadýchávat a ukázalo se, že má nemocné srdíčko, u vlkodavů častý problém. Jeho stav se podařilo upravit léky, které musí pravidelně brát, ale jinak vede normální spokojený život a doufáme, že to tak bude ještě hodně dlouho.

Na začátku roku 2016 se na nás obrátila chovatelka a požádala o pomoc s umístěním svého navráceného odchovu, ani ne dvouleté fenky, která už předtím byla na dvou místech.  Rozince jsme domluvili nový domov, byla k lidem i ke svým psím společnicím přátelská (vlkodavka a malá kříženka), ale problém byly kočky a domácí zvířata a to i u sousedů, protože přeskakovala plot, přestože se zdál dostatečně vysoký. Noví majitelé se snažili tento problém nějaký čas řešit, ale pak jsme se shodli, že bude lepší, když půjde Rozinka jinam. Zájem o ní byl, ale nikdo neměl dostatečně vhodné prostředí.

K lidem byla Rozinka ze začátku nedůvěřivá nebo nevšímavá, po tom, čím si za svůj krátký život prošla, nebylo divu. Ke psům s přátelskými projevy ale byla přátelská a tak našla trvalý domov se dvěma vlkodavy, dospělou fenou a psem, kteří jí přijali mezi sebe. Chodí na procházky a občas se účastní i nějaké nadační akce. Má se dobře a podstatné je, že už má své trvalé doma.

V říjnu 2015 zavolal majitel čtyřletého vlkodava, kterého se prý sám před časem ujal, ale nyní na něj nemá čas. Zorro byl mohutný pes se zanedbanou srstí, zánětem dásní a dávno propadlým očkováním, ale byl přátelský a milý. Převzali jsme ho do péče fondu, kde podstoupil potřebnou léčbu a užíval si společnosti lidské i psí a ostatních zvířat. Následně našel trvalý domov v rodině, kde byli ještě dva jiní psi, se kterými dobře vycházel. Měl spokojený život, ale bohužel pouze rok a půl, kdy ho zradilo srdíčko. I tak jsme měli radost, že mohl být tam, kde se mu věnovali a měli ho rádi.

V červnu 2015 jsme hledali domov pro mladého vlkodava. Wardy byl zdravý, veselý pejsek, ale majitelka na něj neměla čas. Sama se ho před časem ujala, když ho původní majitelé “dávali pryč”. Byl zvyklý na psí společnost, zdravý a samozřejmě divoký jako každý pes, kterému je něco málo přes rok. Lidi má rád.

Wardyho převzali majitelé, kteří už dříve nabídli domov vlkodavovi v nouzi a přijeli se s ním podívat i na nějaké nadační akce.

V dubnu 2015 požádala o pomoc s umístěním ročního vlkodava, kterého již majitelé nechtěli, protože jim dělal problémy. Poškodil zahradní nábytek a auto a prostě byl nevychovaný a už si ho nechat nemůžou ...

Pejska bylo možné umístit velmi rychle a ještě tím udělat radost v rodině, kde nedávno přišli o vlkodava, také před časem adoptovaného.

Alex byl ze začátku velmi bázlivý. Místo výchovy se mu dostávalo trestů. Bál se ruky, nechtěl jít do zahrady, do domu, strach měl především z mužů, naříkal při snaze ho odvést za obojek a přišel se zažívacími potížemi. S trpělivostí a citem poznal, že se dá žít i jinak, pomohla mu s tím domácí fenka. Ale na lepší se rychle zvyká a to platilo i v jeho případě.

V lednu 2015 požádala majitelka o pomoc a umístění své čtyřleté vlkodavky do nového domova. Dostala se do nepříjemné životní situace a nemohla se o své psy dále starat.

Dorotku jsme převzali do péče fondu, byla přátelská, mírná a milá. Potřebovala zlepšit kondici, ale zdravotní problémy neměla. Žila původně s malými psy, o jejichž společnost moc nestála a majitelka mezi malé psy nedoporučovala.

Nyní vede Dorotka spokojený život ve společnosti dalších dvou vlkodavů a samozřejmě svojí nové paničky.

Původní majitelka se dostala do složité životní situace, pejsek byl hodně sám a to není pro žádného dobře, pro mladého obzvlášť. Když jsme Pata převzali, bylo mu něco málo přes 1,5 roku. Byl hodný, snášenlivý a poměrně klidný a choval se tak později i v novém domově, ke kterému mu pomohl Wardy, kterému jsme hledali domov před krátkým časem a nabídlo se hodně zájemců.

Pata se ujali zkušení vlkodaváři, je jediným psem v rodině a tak si nyní lidské společnosti užívá. jeho nová panička nám o něm napsala, že je opravdu zlatý, zvyká si a stává se strážcem celého domu i zahrady.

V březnu 2015 jsme se dověděli o Bronsonovi, mladém, ale dlouhodobě nemocném vlkodavovi. Prodělal všechna možná vyšetření, léčení.... vše bylo velmi nákladné a táhlo se měsíce. Když čekala Bronsona operace, byla na tom majitelka už tak, že uhrazení zákroku bylo nad její možnosti. I na takové případy je zde fond. Po domluvě s majitelkou a příslušným veterinárním pracovištěm jsme uhradili operaci i následné doléčení. Měli jsme tedy velkou radost, když se k nám Bronson s paničkou opět přidali na jedné nadační procházce.

Bronsonova majitelka za pomoc velmi děkovala, přestože dík patří především přispěvatelům fondu. Napsala, že to považuje za druhou šanci na život. Bohužel Bronson si přes veškerou péči dlouhý život neužil. Dlouhodobé onemocnění, i když následně vyléčené, poznamenalo pravděpodobně celkový zdravotní stav a jeho život ukončilo v mladém věku.

V červnu 2015 jsme převzali psa, necelých 5 let, který měl původně mít výstavní a chovatelskou kariéru. Ve skutečnosti neměl ani dobré podmínky ani dobré zacházení, přesto ho chtěla majitelka prodat. Jednání o předání bylo zdlouhavé, ale s pomocí ochotných spolupracovníků úspěšné. I když Johna provázela pověst nespolehlivého zlého psa, choval se k nám všem hned přátelsky. Nebyl nejistý, ochotně cestoval autem, nechal se hladit, bral si z ruky... a užíval si společnost i volnost.  Po krátké aklimatizaci jsme našli Johnovi domov. Měl vlkodaví společnost, chodil na procházky, ale dlouho si toho neužil. Začal kulhat a diagnóza byla smutná, u vlkodavů častá - osteosarkom. Přivezli jsme Johna zpět, ale jeho stav byl bohužel už takový, že ho jeho pečovatelka mohla jen doprovodit na poslední cestě.

V červnu 2015 jsme přijali desetiletou fenku. Majitelka se jí zbavila s tím, že je nemocná... Byla nejistá, nevěděla, jestli si může troufnout přijít k člověku blíž. Nebyla hubená, ale bylo vidět, že měla nedostatek pohybu. Neznala krmení z misky, nevěděla, že to co dostala je opravdu její a to dvakrát denně. Ale rychle pochopila a byla moc milá. Užívala si každý den, byla mazlivá, najednou zjistila, že lidská společnost může být příjemná a spát se dá i v posteli. Velmi si oblíbila svůj pelíšek, pravděpodobně první v životě. Chodila na procházky, hlídala si svoje opatrovatele a účastnila se i nadačního setkání. Užila si ještě rok ve společnosti vlkodavího kamaráda v pohodlí alespoň ke konci života.

Koncem roku 2014 se na nás obrátil chovatel štěněte, které se mu vrátilo. On že si ho nechat nemůže, prodat se nedá... je hluché. Tak jestli bychom se nepostarali. Že to nespěchá, že má pro štěně volný kotec, ale aby se nedostala do špatných rukou ... A tak jsme si přivezli tříměsíční Adinku.

Adinka opravdu neslyšela vůbec, ale jinak byla milé štěně. Na vizuální podněty a na chování jiných psů i lidí reagovala velmi dobře. Nebyla bázlivá, nebyla nejistá, ale bylo potřeba vybrat majitele, který bude trpělivý, důsledný, naučí jí „znakovou“ řeč a nejlépe bude mít pejska, který mu s tím pomůže. Adinka se orientuje zrakem a čichem a samozřejmě kontaktem. Poslední dny byla zvyklá být venku v kotci se slyšící sestřičkou, ale u nás byla doma a tak bylo nutné natrénovat hygienické návyky. Výchova každého štěněte dá práci, u neslyšícího to platí dvojnásob. Ale jde to a Adinka vede naprosto normální, hezký psí život. Domov našla u trpělivého majitele, který už vlkodavy měl a spolu s Adinkou má takřka stejně starého pejska. Chodí pravidelně na procházky tak jako jiní pejskové, tam kde to je možné běhá navolno a drží se svého psího společníka a ostatních vlkodavích kamarádů.

Na začátku listopadu 2014 jsme přivezli 11 týdnů staré štěně vlkodava, které vážilo 4,1kg!! tedy tolik, kolik mívají štěňata ve 4 týdnech. Byla nedostatečně živená, droboučká a hubená a měla i hnisavou ránu na noze a také na krku, prošlapy zadních nohou, záněty obou uší a výrazný podkus. Odkud Minnie pocházela a jaká byla péče svědčilo i to, že její maminka byla nakrytá v jednom roce věku.

O Minnii jsme se postarali, vyléčili co bylo potřeba a ona doháněla co jí na začátku života nebylo přáno. Po týdnu už vážila 7, 3 kg. Zadní nohy se začaly osvalovat a zlepšil se i pohyb. Minnie byla veselé štěňátko, hrála si s hračkami i psími kamarády. Dohlížela na ní i starší  zkušená fena.

Hodně lidí se zajímalo jak Minnie prospívá a jak se má a dokonce jí poslal dárek malý Tomáš, který sledoval její osud prostřednictvím internetu.

O případu Minnie a její maminky jsme informovali i veterinární správu, která ovšem shledala, že je vše v pořádku.

Domov Minnii nabídlo několik lidí, vybrali jsme pro ní domov u vlkodaváře, který v té době o jednoho pejska přišel a druhý zůstal sám. Jezdili jí spolu navštěvovat a když už byla skoro v pořádku, odvezli si jí domů. Minnie byla hodně bázlivá a nedůvěřivá a trvalo dlouho, než se postupně nedůvěry k lidem zbavila. Vídáme jí někdy na nadačních akcích a pravidelně sledujeme fotky ze spousty procházek a výletů.

V srpnu 2014 se ozvala dobrovolnice z jednoho útulku, že tam mají vlkodava, spíš křížence, který údajně poranil někoho v rodině. Než jsme se s majitelkou útulku domluvili, předala psa někomu jinému.

Po dvou měsících jsme byli upozornění na psa, který vypadal podobně a byl nalezen někde jinde a přechodně se o něj postarali z místního obecního úřadu. Mluvili o něm jako přátelském milém psovi. Podařilo se vypátrat posledního majitele, kterému prý utekl a který sliboval, že si psa vyzvedne, ale nevyzvedl a přestal komunikovat. Takže jsme psa vyzvedli, postarali se o něj a našli mu po čase nový domov a nové majitele.  Bohužel s Murphym opravdu nebylo jednoduché pořízení. Byl milý, přátelský, poslušný, ale když byl bez dozoru, dovedl se také dostat takřka přes jakýkoli plot a ani kastrace ho nezklidnila. A tak musel ještě jednou změnit majitele, kde už byl opravdu dobře zabezpečený pozemek, tak, že se nemohl zaběhnout.

Žofka měla do dobrého domova opravdu strastiplnou a spletitou cestu. Poprvé jsme se o ní dověděli na začátku roku 2014, když byla jako velmi mladá uvázaná na řetězu. Jaký měla předurčený osud se můžeme dohadovat, ale naštěstí ji ale jedna paní vykoupila a vzala k sobě. Žofka na fotkách velmi vzdáleně měla některé rysy vlkodava a tak se na nás paní obrátila, pomohli jsme s upozorněním FB a tedy hledáním nového, trvalého majitele. Ozvali se lidé, kteří měli dospělou kříženku vlkodava, tedy zkušenosti i podmínky a podle toho, že si pro Žofku jeli stovky kilometrů, dalo by se usuzovat, že i opravdový zájem. Dostávali jsme fotky a zprávy jak se má Žofka dobře, jak si s domácí fenkou hezky hrají.

Pokud si někdo bere psa z fondu a to i jeho prostřednictvím, nabízíme, že pomůžeme v případě jakýchkoli potíží. A předpokládáme, že toho majitel využije a situaci budeme řešit společně ve prospěch psa.

Jaké bylo naše překvapení, když se objevil inzerát, že je na prodej velmi podobná fena. Už samotný inzerát byl...no posuďte sami: „prodam vlkodava stene fenu jmenem sofi je velice hrava k detem privetiva prodam lidem kteri se opravdu o ni postaraji je očkovana odčervena o.prukaz dam k tomu kdyz si ji koupite jeste dnes nebo na vikend sleva je o 500 kč min”

Podoba, jméno, lokalita ... nevypadalo to na náhodu, ale přesto se nechtělo věřit. U inzerátu fotka, kde byla Sofie opět uvázaná v podobném prostředí, z jakého se před časem dostala. Předchozí majitelé jí prodali aniž by dali vědět, aniž by se zajímali, co s ní bude dál.

Jak se bude jejich kamarádka mít považovali evidentně za nedůležité. A tak skončila opět na řetězu.

A tak jsme Sofii – Žofku zaplatili a odvezli.Není to správné, ale někdy bohužel jediné možné řešení. Pokud jde o psa. Samozřejmě bylo nutné vykoupání, odblešení.

Žofka byla veselá milá fenka, která o lidskou společnost velmi stála. Potřebovala spoustu přízně, ale i důslednosti. To bohužel ne každý dovede. Mít rád opravdu nestačí. A tak si Žofka prošla ještě jedním několikadenním pobytem, kde toto vypadalo nadějně, ale opět nevyšlo. Pak už se ozval budoucí  majitel, který měl nejen zkušenosti, ale i trpělivost, pochopení a prostě když přijal Žofku za svou, bylo to se vším všudy. Krom svého páníčka Žofka získala jako společníky nejen dva starší pejsky, ale také kočky a další zvířata a krásné prostředí, kde si to opravdu užívá. Zprávy z jejího domova jsou od srpna 2014 humorné a Žofčino zlobení popisováno s láskou.

Hned v srpnu jsme pár dní po předání dostali zprávu: “...všechno je v pořádku, Žofka si zvyká, chvíli běhala kolem a větřila s nosem nahoru. Se psy je úplně v pohodě, docela mě překvapilo, jak ji rychle akceptovali. Teď  se ode mě nehne.... Takže: jestli byste si ji chtěli odvézt, budeme se zuřivě bránit!”
A později, když škodila a my měli za ní špatný svědomí, Žofčin páníček to uzavřel “až budu chtít nějakýho psa, kterej nic neudělá, pořídím si vycpanýho.”
“Když na ni večer mluvím mám dojem, že dělá pokroky, že to tady nebere jen jako hodně dobrý místo k přebejvání, ale jako domov. Je teda celkově skvělá a jsem (přes všechny útrapy a škody) moc rád, že je tady a ne někde ... Docela pěkně si hraje s kocourama, prohání je, oni ji zase přepadají ze zálohy a tak je tu dost zábavy. Je fakt chytrá a když jsem důslednej, tak se učí rychle...když na ni hudruju, co to zase vyvedla, sedne si jako hromádka neštěstí a tváří se jako opičí sirotek. Takže mně to hudrování nikdy dlouho nevydrží.”
K prvnímu novoročnímu přání jsme dostali i takovéto speciální poděkování: „Takže ještě jednou a moc děkuju za to nadělení; myslím, že už zapomněla na všechno to špatné, s čím se musela potkat, a že je tu opravdu ráda a nejspíš i šťastná.“

A podle občasných zpráv je tomu tak i nadále a byli bychom rádi, kdyby se tak měli všichni pejskové, nejen ti nadační.

Anežku dávala pryč v dubnu 2014 její předchozí majitelka. Nebyl to její první domov.

Anežka byla v té době téměř osmiletá, ale zdravá fenka v dobré kondici a bez zdravotních problémů. Byla tolerantní k psům i fenám, k lidem ze začátku trochu nedůvěřivá a zvyklá na děti. Nechtěli jsme, aby byla sama na zahradě, v kotci nebo uvázaná.

Po převzetí a krátkém pobytu v péči fondu jsme začali vybírat někoho, kdo se jí bude opravdu věnovat a kde se bude mít Anežka dobře. Odešla do rodiny ke dvěma vlkodavům a starší kamarádce briardce, se kterými si dobře rozuměla. Později k Anežce přibyla ještě nadační Majda 2 a i tu přijala bez problémů. Chodila s nimi na procházky, jezdila na výlety a také na nadační akce. Byli jsme rádi, že jsme jí tedy mohli častěji vídat. Anežka měla nakonec hezký život. Později sice měla různé zdravotní problémy, ale i tak si uměla život užívat. Když odešla, bylo jí více než 10 let, i tak to bylo moc smutné pro všechny, kdo jí znali.

Strana 1 z 4